NAUČNÁ – ZÁKLADY CHŮZE U NOHY u nezvladatelného, dospělého psa.

Dobrý den!

Na adresu redakce přišel dopis, jenž obsahuje dotaz do Vaší poradny.

Dovoluji si Vám tento dopis přepsat a poslat.

“ Vážený pane Eichlere,

prosím o radu. Chovám v pořadí už třetí rotvajlerku, ale tyto potíže mám poprvé. Předchůdkyně Sany sice rovněž nebyly příliš vycvičené, ale základní povely ovládaly a nikdy s nimi žádné problémy nebyly.

Sany bylo 11 měsíců a máme ji od 7 týdnů. je velice chytrá a  učenlivá a také temperamentnější než byly naše minulé feny.

Chůzi na vodítku má dost špatnou, je-li nablízku kočka či pes, táhne. Ale nejhorší problém je její vrčení. Máme ji v bytě, tam se chová dobře, vycházek má také dost – denně jednu delší, asi hodinu či spíše dvě terénem (louky a les), kde je z větší části na volno. Jinak kdykoli chce, na zahradě a tak asi jednou týdně ji bereme do města na návštěvy, nákupy a podobně.

Vrací-li se z vycházek a nebo ze zahrady, utírám jí tlapky a ona na mně zle vrčí, krčí čenich a cení zuby, nemohu ji to odnaučit a je to čím dál horší. Nikdy mě zatím nenapadla, ani když ji plácnu rukou či hadrem přes čumák, ale vrčí dál. Totéž se stává při mazlení, které sama vyžaduje. To jsem teď omezila a jak začne vrčet, končím. Nevím co s ní, moc mě to mrzí, poraďte.

Cvičák máme příliš daleko a ani nemám možnost tam jezdit.

Na manžela Sany nevrčí, ale ty tlapky jí utírám já. Taky vrčí při stříhání drápů, to musíme dělat oba, ale to není tak často.

Děkuji za rady, čtu časopis Pes a věřím, že mi pomůžete.“

Anna L

Toto je celé znění dopisu.

S pozdravem Lenka H., redakce časopisu Pes přítel člověka.

TÁHNE U NOHY 

Dobrý den,

Váš dopis se skládá z několika samostatných otázek, které však v důsledku, jak budete moci vidět spolu úzce souvisí.

První odpovím na dotaz, který se týká její chůze u nohy.   Poradím Vám i jako bonus, jak naučit psa na provoz a to z toho důvodu, že obě tyto dovednosti při metodě, kterou Vám poradím já, spolu úzce souvisí.

Pokud se Sany neustále vzdaluje od nohy i přes povely psovoda, tak chůzi u ní nemá dokončenou. Může se také jednat o určitý projev DOMINANCE. Vůdce jde v čele a rozhoduje, kudy se vydat dál. U feny bych se však přikláněl spíše k tomu, že to prostě neumí. Něco jiného je však, při další manipulaci s ní. Tam ovšem nemalou roli (rozhodující) sehrává její poslušnost vytvářená nenásilnou formou.

Uvědomte si, že má vrozené chování a cíleně nemyslí. Sama se nerozhoduje, zda nás bude poslouchat. Prostě jen neumí dlouhodobě a bez předbíhání jít u nohy. Nemá tuto činnost vrozenou. Té se musí teprve pozvolna naučit.

Poradím Vám recept, který se odlišuje od běžného učení této činnosti. Je poměrně namáhavý pro fyzickou i psychickou zátěž jak psa, tak i psovoda. Má však i velké přednosti, pro které vede nejrychleji k naučení jak cviku, tak i několika jiných dovedností, které budeme pro život potřebovat. Nemalou roli zde hraje i přehodnocení postavení psa, jež částečně a nenápadně ovlivňuje. Tento můj postup dělá výcvik psu i nám také pestrým i přes to, že je postaven na častém a soustavném opakování povelu a cukání vodítkem,. Působí zde však i soustavný tah a monotónní pohyb, který psa naopak postupně uklidní a unaví. Chůzi u nohy cvičím zprvu na cestě nebo chodníku. Okraj silnice nás i jeho vede ve správné lajně a zprava vedle nás jedou do protisměru auta. Tak psu nezbude, než jít jen vlevo. Při tom pocukáváme vodítkem a občas zavelíme i sedni. To slouží k odpočinku i k zaktivizování nervové soustavy jiným cvikem. Jeho tah do vodítka se pozvolna snižuje. Do toho však často přichází vzruch, ve formě přijíždějícího auta a našeho povelu, kdy jej nutíme nečekaně zastavit a zaujmout polohu v sedě, nebo později i v leže. Zpočátku našeho psa, příjezd motorových vozidel vzruší. Může se jich bát, nebo se je naopak snaží ulovit. Je jen málo psů, kteří díky dříve nabyté zkušenosti nereagují, ani když projíždí náklaďák, nebo autobus. Tím, že psa zpočátku nutíme zaujímat nějakou klidovou polohu u nohy, tak jej vlastně fixujeme, odvádíme naoko jeho pozornost. Cvičíme v rušném prostředí a přitom mu umožňujeme pozorovat přijíždějící objekt. Pes si na provoz musí zvyknout a správnému pohybu bez lekání, potřebuje naučit. Toho se docílí poměrně rychle právě díky delší tůře po okraji vozovky. Někdo může oponovat, že jeho strach z vozidel mu zajistí jakousi bezpečnost. Nemyslím si to. Nejčastěji je přejetý pes, který nemá dostatek zkušeností a zpravidla prchá nesprávným směrem, pod kola přijíždějícího auta. Vždyť si jen vezměme případy přejetí lesní zvěře, za bílého dne. Cíleným výcvikem mu to neumožníte a pes se postupně sám učí rozlišit, kdy slyší zvuk motoru a nemůže, nebo že třeba dostane i volno než se podobný zvuk ozve a je přivolán.

Nejvhodnější je zpočátku vyrazit po kraji silnice, někde na několika kilometrový okruh. Postupně, jak si pes zvyká přestáváme zastavovat a nutit psa zaujímat nějakou klidovou polohu. Dlouhou chůzí se pes zklidní a unaví. Cviky poslušnosti zde již cvičíme kdykoliv i kdy auto nejede. Učíme jej vlastně nečekaně plnit jakékoliv naše příkazy. Cukání a nečekané cviky jej v počátku ruší. Je však často, za správnou činnost chválen. Pochvaly a odměny jsou dávány vždy, když plní cvik správně, byť by to trvalo jen malou chvíli.Postupně se pes uklidní a i při nevelkém cukání vodítkem, přestává táhnout.

Jindy můžeme někde na plácku, nebo i v kuchyni učit psa pozornosti. Tu provádějte zprvu pokrmovou metodou (Jedná se o neustálé používání pamlsků.), kdy jej motivujete na ruku plnou pamlsků a tu přiřazujete k levé noze. Psa za ní vede nos a především pamlsky, které kdykoliv a nečekaně z ruky jakoby vytrousíme, přímo do mordy Vaší feny.Tím bujnému psu zajistíme zaměstnání kdykoliv, kdy jeho pozornost chceme odvést od jím vytýčeného cíle, který jej zaujal. Cukání vodítkem, chůzi u nohy a pozornost na ruku s pamlskem různě kombinujeme a střídáme.Tím pozvolna dojdeme kýžené nápravy a položíme základ pro správné a bezproblémový pohyb feny, jeli po vašem boku .
O dalším příště.  Zdraví Ivo E.

Ilustrační FOTO I video – RONY Z ÚTULKU .