O mně

Vítejte na stránkách psí školy RÁMO. Jmenuji se Ivo Eichler a od roku 1994 provozuji první z výcvikových škol psů v naší zemi - tehdejší ČSR. Na Slovensku v té době také žádná nebyla. Škola je pojmenována po mém prvním psu služebního plemene (NO). Spolu jsme složili všechny tehdejší zkoušky z výkonu a s úspěchem se účastnili  těch nejvyšších soutěží.     

Absolvoval jsem poddůstojnickou školu psovodů a od roku 1982 jsem působil jako instruktor pro začátečníky v KK Zlín. Jsem držitelem zlatého odznaku Vzorný výcvikář MSKS I. stupně, což je nejvyšší ocenění trenérů psů a přeneseně i jejich majitelů. S několika psy jsem úspěšně složil nejvyšší zkoušky z výkonu všestranných psů dle NZŘ a IPO. Účastnil jsem se několika  pětisetbodových národních přeborů a mistrovství republiky ve výkonu služebních psů. Třináct let jsem psal poradnu zabývající se problémovým chováním psů v tehdy největším kynologickým časopisu Pes přítel člověka. Na žádost dvou nakladatelství jsem především z těchto článků napsal tři knihy s problematikou výcviku a řešením závadného chování psů. V devadesátých letech jsem ve spolupráci s Filmovými ateliéry Zlín natočil film, z kterého je dnes již klasické DVD - Základy výcviku psa.

 

Výcviku psů a nápravě jejich problémového chování se věnuji od začátku 80. let. Dál se snažím získávat nové poznatky o problematice výcviku psů na různých seminářích, setkáních a z knih. S mými psími klienty stále praktikuji metodu učení se navzájem. Snažím se psům vtisknout správné návyky, případně odstranit chyby v jejich jednání. Rozmanitost psích povah a zlozvyků mě neustále nutí hledat nové cesty a způsoby přístupu k jejich „vyučování“.

Bio

 

Jako už malinký kluk jsem zbožňoval všechna zvířata. A tak jsem si je postupně nosil domů.

Od malých mravenců, přes zlaté křečky, havrana, poštolky, sovy, káni, veverky a tak bych mohl vyjmenovávat dál, jaké všelijaké tvorečky jsem v té době občas měl. Můžu říci, že nejvíce kadil racek. Toho když jsem pustil po chodbě našeho činžovního bytu, tak jsem za ním mohl jít s hadrou. To byl také jediný živočich, kterého jsem se dobrovolně vzdal. Jo a na večer po chodbě lítal netopýr. Než se mi však vylíhli mouční červi na jeho krmení, tak uletěl…. Od sedmi let jsem měl černou kokšpanělku Belu a ve sklepě (naše děcká klubovna) nocovali vždy dva tři psi. Tenkrát se na to tolik nehledělo a tak se i po našem nábřeží potulovali profesionální tuláci a čekali vždy na to, kdy přijdeme ze školy.

,,Až budu velký ..." Chtěl jsem do ZOO. Jsem absolventem SZTŠ, no a u odvodu jsem chtěl ke koním. Koně už ale nesloužili, tak mne dali ke psům. No a to je pravděpodobně začátek mé pozdější lásky.

Jsem tedy absolventem SZTŠ (zemědělka).

Po té přišla vojna a poddůstojnická škola psovodů:
2.10.1979 do 12.12.1979 - základní výcvik - 4. PS   

13.12./79 do 4.1./80 - psovod
5.1./80 do 22.8./80 - žák PŠ psovodů - velitel družstva

23.8./80 do 24.9./80 - střelec (dosluhoval předchozí RIP.)
25.9./80 do 29.9./81- velitel družstva- Rotní Instruktor Psovodů

Ke konci vojny (půl roku před civilem) jsem si vzal štěně německého ovčáka a učil jsem jej, najít a donášet různé předměty. Takovým adrenalinovým sportem bylo vypuštění neurčitého počtu nábojů ze zásobníku. Stačilo jen v zásobníku zatlačit na kulku a už to letělo!  Rámo mi je pak na povel „REVÍR APORT!“ přinášel.

Nikdy jsem náboje znovu nepočítal. Věřil jsem mu. Na vojně za ztrátu náboje byla 3 dny basa.
Tak mne pak v hlavě vířila otázka: „Našel Rámošek všechny náboje? Nenašel?“                                                                                            Čekal jsem pak na verdikt, který příjde, po počítání vrácených nábojů ve „Zbrojárce“.                                                                                     Byl to pro mne častý, dá se říci „adrenalinový sport“. Malé zpestření vojenských dnů se psy.                                                                   Naučil jsem ho to dobře. Sedět jsem nešel ani jednou.

Miloval jsem jej a dali jsme si cíle, kterých chceme dosáhnout. Doprovázel mne všude a tak se mnou chodil i později často do práce, kde jsme taky, když byl jen chvíli čas trénovali. Uměl hodně dovedností, co jsme procvičovali se psy na čáře. Snadno nalezl osobu na půdě plné slámy. Nejtěžší zkoušku z výkonu ZVV 3 složil v necelých třech letech a později i ty ostatní, které v té době měl náš zkušební řád, pro služební psy. Stejně tak i všechny speciálky + záchranářské a lavinové zkoušky. Jak jsem už na mé první výcvikové kazetě (ZÁKLADY VÝCVÍKU PSA z r. 1998) o něm napsal. ,,… byl má pravá ruka i noha. Byl jen můj.“ Rande s mou Lenkou vypadalo vlastně tak, že já někde pochodoval a Lenka tam s Nerošem (černý NO) seděla na mezi a koukali na nás. Prostě chtěl jsem mu dát a obětovat všechno. Rámo se mi odvděčil v šesti letech tím, že nejen že se dostal na Národní Přebor české republiky. Co jsem o tom napsal: ,,… stáli jsme na bedně a s točícími hlavami se dívali na věže kostelů, města Klatovy.“ Další rok jsme vyhráli stopaře… Žil jenom necelých deset let ač již třínohý, tak doučoval mé dobrmany Grogy a jeho nástupkyni Katku. Ta nám také dělala radost a neexistoval jedničkový závod, kdy by nebyla minimálně třetí. A to závodilo na některých soutěžích v jedničkách i přes dvacet lidí. Byla dobře nastartovaná. Mezi tím umřel Rámo a jeho jméno jsem si dal do znaku mé chovné stanice dobrmanů a později - již s dobrmanem v erbu, Rámo od 94. roku zaštiťuje mou soukromou, výcvikovou školu psů.

,,Občas mne napadne, jestli tam zhora z nějakého psího nebe neposílá svá poselství dalším psům, kteří se učí všemu, co můj Rámo už dávno uměl.“ 

 

Vraťme se ale ještě na chvíli zpátky.Po návratu z vojny jsem vstoupili do kynolog. klubu a v 85 se s Lenkou oženil. Následně jsme se odstěhovali do Ostraty (10 km od Zlína), do malého domečku s velkou zahradou. V KK Zlín jsem po devatenáct let vedl začátečníky. Během toho se nám narodil syn Adam. Následně tři roky skupinku nadšenců na malém cvičáku u Kauflandu, kde jsem založil i kroužek, jež cvičil blíž praxi, pod hlavičkou TARTu. V tomto odvětví kynologie jsem dělal i rozhodčího z výkonu.

Za Trojky (stačily dvě, ale mám jich víc s více psy) se dvěma psy a další zkoušky jsem dostal v roce 2000 nejvyšší ocenění MSKS Zlatý odznak – Vzorný výcvikář MSKS I. stupně. I ten by byl již daleko dřív (1986), ale neměl jsem o něm tušení, čili mne nenapadlo si o něj zažádat.

Sedm let jsem byl členem KK Biskupce u Luhačovic. Od začátku roku 2013 jsem se stal „příslušníkem” KK. Zbraslav u Brna a v Biskupicích, případně v Hřivínově Újezdě jsem hostovával... Později (od r. 2019) jsem prováděl výcvik v kk. Bystřice p. Hostýnem. Od téhož roku jezdil pravidelně se psy do Koryčan ke koním, kde jsem si po svém výcviku na koni, později pocvičíl i se psy. Od února 2025 navštěvuji kk. Loukov coby člen. Nováčky tady už necvičím. Je tomu tak na mých Výcvikových Víkendech nebo táborech, které do dnes provozuji..

Od 98 až do půli roku 2011 jsem psal své poradny do časopisu Pes přítel člověka, napsal knihy s 

problematikou výcviku a řešením závadného chování psů. Ta první: Problémové chování psů (Plot 2 000) má nyní druhé , rozšířené vydání. Asi stojí za to, protože již ji někteří spisovatelé a „znalci psí duše“ kopírují. Druhou vydalo MOTTO r. 2009 a jmenuje se: BUĎ JÁ, NEBO PES! (Věta, kterou tak často můžeme slyšet od svých partnerů!) Je věnována opět problematickému chování psů.Ve zkratce se závěrem věnuji i základnímu výcviku psa. Jelikož ten když není - nastupuje PROBLÉM... 

Dotazy, na které v knihách odpovídám, jsou přímo ze života, tak jak mne díky zprostředkování tehdejší redakce PPČ potřební oslovili. 
Jsem prostě stále někde se psy, jelikož má škola „Ivo Eichler RÁMO výcvik psů“ existuje do dnes.
Upraveno 15.4. 2025 v Ostratě.

 ZÁVĚREM: Velký dík patří paní Zuzaně Trankovské, její dceři i celému personálnímu složení tehdejšího celostátního časopisu, který i po rozdělení naší země (1993)  na dva státy, byl  dál prodáván nezměněn také na Slovensku.

Trenér lidí a psů, Ivo Eichler RÁMO výcvik psů, Ostrata, Zlín, Morava, ČESKÁ REPUBLIKA, Evropa. Můj facebook: http://bit.ly/2lkNhIS https://www.facebook.com/ivo.eichler.1 Web: http://www.ivoeichler.cz http://www.psi-tabor.info/

PS.: Původní stránky mi dělali a dodnes provozují přes psy známí z Prahy a nesou název:  http://www.psi-tabor.info/index.php

V poslední době pak píši denně na facebook na Ivo Eichler, nebo do RÁMO - psí škola.