Po mnoha letech přišla dnes (12.4. 2018) na Facebooku diskuse o jednom bezva psu, který byl však ve své duši jeden z největších drsoňů ze všech, co jsem kdy cvičil.  A to i přes to, že mne nikdy „nedostal“ (nepokousal). 🙂   Pro jedny to může být odpověď na nevyřčený dotaz a pro druhé jen má VZPOMÍNKA u které si vypijí ranní kávu.
Budu Vám vykládat o psu, který u mne prošel výcvikem. Který tenkrát, tuším v roce 2012 a pak i následné roky šel vždy věrně a bezpečně po boku své mladé paní, až do svého přirozeného odchodu. Byl to její strážce k pohledání, ač tak nevypadal…  Nešlo však ani o žádného  labradora, jak si někdo třeba může myslet. Byl výsledným produktem hned tří plemen, po jejichž přečtení se mnozí ze čtenářů dostanou do obrazu, kde se v něm vzalo to, proč byl tvrdý a nezlomný.   Jak to tedy tenkrát začalo?  Jako již tolikrát před ním přišel mi první dopis, který tentokrát začínal tak nehezky:

Pes na zabití

Dobrý den, pane Eichler, 
chtěla bych Vás požádat o radu, případně o pomoc.

Můj sedmiletý pes (kříženec – matka kříženka rotwailera s dobrmanem, otec pravděpodobně kokršpaněl) včera kousnul sedmiletou dceru mé sestry.Chtěla bafnout na babičku, plazila se po zemi, jenže za rohem seděl pes. Má kousnuté obě ruce, jak si je dala před hlavu, jednu spíš jen škráblou, do druhé se jí hodně zakousl, dvě díry po zubech má sešité. Bohužel to není poprvé, kdy Coffee (tak se jmenuje), někoho kousnul. Vždy se jednalo o podobnou situaci, kdy se k němu někdo přiblížil hlavou. V takovém okamžiku celý ztuhne a během okamžiku bez varování kousne. Včera jsem ho nechala snad jen na 5 minut bez dozoru…
Aspoň něco, ve zkratce, o jeho životě: 
Vzali jsme si ho s přítelem od známých, byl z jedenácti štěňat. Jelikož jim štěňata přerůstala přes hlavu, poměrně brzy je odstavili a rozdali. Nepamatuji si přesně, v kolika týdnech jsme si Cofa odnesli domů, ale myslím, že to bylo kolem pěti. Teď už vím, že je to strašně brzy, tenkrát jsem o tom nevěděla nic. Jako malý prakticky vyrůstal s kamarádčinou fenou, hrával si i s ostatními psi, chodil se mnou i na přednášky, neustále byl mezi lidmi, snažila jsem se seznámit s okolním prostředím. Jako malého ho jednou napadl cizí pes, Cof si ho šel očichat a ten po něm bez varování vyjel a zakousl se mu do krku. Později při hře s dalšími psy, zhruba jako půlroční, najednou při blízkém kontaktu s jiným psem ztuhl a vyjel po něm. Od té doby jsem si na něj dávala pozor, prakticky se už nestalo, že by si hrál bez problémů. Vadilo mu, když se k němu nějaký pes příliš přiblížil a dlouze ho očichával. Pak už jsem ho pořád hlídala, později už mu blízký kontakt s dalšími psy raději nedovolovala.Problémy s lidmi začaly zhruba o 4 roky později. Vždy kvůli sklonění se k němu, přiblížení hlavy, očichávání (i ve větší vzdálenosti od něj).

Jde na něm vidět, že z těchto věcí má strach, jenže místo, aby to dal najevo, případně odešel, se brání útokem. Nevím, jestli za toto jeho chování může ono pokousání cizím psem, zda za to můžou situace, kdy mě můj bývalý přítel opakovaně bil, jestli je na vině výchova ala pan Desenský, to můžu jen odhadovat. Hlavní teď je, že takhle to dál fungovat nemůže. Bohužel jsem zareagovala příliš pozdě, pes už pokousal i dítě.

Kdybyste věděl o někom, kdo by mi dokázal pomoct ho tomuto strachu následovaného agresí odnaučit, případně kdybyste Vy sám byl ochotný a měl čas, byla bych Vám nesmírně vděčná. Všichni z mého okolí na mě naléhají, abych ho nechala utratit (já tento jejich postoj, vzhledem k tomu, co se stalo, úplně chápu), jenže já bych mu ještě chtěla dát šanci.

Budu na emailu i mobilu, kdyby Vás něco napadlo. 
Moc Vám předem děkuji. 
S pozdravem 
Jarmila V. a Coffee

Co pak následovalo se již dozvíte zde, v reakci na poslední z dopisů , co mi jeho paní poslala:
/V té době jsme ještě nevyužíval k informovanosti majitelů svých psích žáčků (díky Fa., You Tube) – časté filmy a foto z výcviku konkr. psa./

COFFEE, naše ,,černé sluníčko”- O převýchově agresivního psa v mé psí škole.