DŮVODY ZMĚNY CHOVÁNÍ – 5-ti letý Labrador z útulku a agresivita / k majitelce./

DŮVODY ZMĚNY CHOVÁNÍ – 5-ti letý Labrador z útulku a agresivita / k majitelce./

Dobrý den pane Eichlere
 Dostala jsem na Vás kontakt od své kamarádky, která mi Vás doporučila, jako odborníka.
Mám problém se svým psem a bohužel nevíme co s tím. Tak abych začala:
jedná se asi o 5-ti letého labradora (vypadá jako labrador, ale asi je lehce s něčím zkřížený), kterého máme z útulku od března tohoto roku, celou dobu byl v pohodě, a problém začal až teď. 
Z toho útulku jsem ho vzala já sama, takže když jsem ho dovedla domů chodil jen za mnou a poslouchal jen mě, je velmi dobře vychovaný a umí poslouchat, na všechny byl velmi hodny, mohli jsme mu dělat cokoli, mazlit, hladit, vše bez problémů.
Bohužel jsem studovala v Brně, takže jsem byla doma jen na víkendy, takže si velmi zvyknul na mého tátu, který ho neustále někam bere, na procházky na výlety. 
Ale vše bylo ještě v pořádku, jak jsem jezdila do školy, problém začal až teď, jak jsem se vrátila po sedmi dnech z tábora. přijela jsem domů klasickým způsobem, ale když ke mně přišel, já si ho chtěla pohladit, a přivítat se, tak začal vrčet a naježil se, tak sem si říkala, že se asi lekl, no jenže to trvalo celý večer. Dokonce si ode mě nevzal ani pamlsek, což palmsek si vždycky vzal, vůbec ke mě nechtěl jít.
A třeba přišla mamka nebo taťka, on na mě vrčel, ale k nim šel okamžitě a oni jej pohladit mohli úplně normálně.
Pak druhý den bylo zase vše v pořádku, už kolem mě skákal, dával mi pacinky, tak jsme šli na procházku, tam úplně klasika jako vždycky, poslouchal, vše bylo v pohodě. 
Myslela jsem si, že se na mě zlobí, že jsem ho nechala doma, ale pak sem tuto myšlenku zase vyvrátila, když naši leželi v obýváků a on ležel u gauče, tak jsem přišla a zas na mě vrčel, byl naježený, až ho musel taťka okřiknout.
Nikdy nevím, co od něj mám čekat, před tím bylo vše úplně normální, a teď se hlídam, ať nedělám prudké pohyby, nezvyšuju hlas, jdu k němu vždy pomalu.
a u toho vrčení se často strašně třepe, u toho vrčí a naježí se. A když třeba vrčí a řeknu mu povel ať jde ke mě, tak sice přijde, ale i toho pořád vrčí. 
Pokaždé když s ním jdu na procházku mám sebou pamlsky, a dávám mu povely a vždy ho odměním, nikdy ho nebiju, vždy jen chválím, povely dávám přísně a jasně, a táta tvrdí, že mu taky dává povely, ale jak znám tátu, tak to je spíše formou otázky, jestli by k němu nešel, v povelech jsem určitě ráznější, a trvám na nich.
Jak jsem zase odněkud přijela (stačí být jeden den pryč, a vrčí) tak jsem si ho nevšímala, když vrčel, šla jsem do svého pokoje, on sám za mnou po chvíli přišel, sedl si kousek ode mě, šel ke mě vrčel, byl naježený, lehl si mi pod nohy, za chvíli jsem ho mohla hladit, pak jsme šli na procházku a zas to bylo ok. 
Vůbec se v něm nevyznám, nevím, co mám od něj čekat, napadlo mě, že mu vadí, že se střídáme v jeho poručnictví, já s tátou, protože když jeli rodiče pryč, byli jsme jen spolu, a bylo to super, chodili jsme na procházky, chtěl být pořád se mnou, a jak přijede táta, tak asi neví, ke komu patří, fakt nevím. taky nám vedle u sousedů hára fena, a on celý den sedí u jejich plotu, a čeká tam na ni, příjde mi, že ztratil zájem si hrát, předtím byl velmi hravý, a takový unavený a protivný.
A to když na mě vrčí už poznám, změní výraz, ztuhne a je takový zaražený.
jedná se snad o dokazování nějáké dominance? nebo mu tady vadím? nevím
Řekla bych, že je hodně dominantní i vůči jiným psům, pač máme ještě jednoho velikostí polovičního, který nemá ani rok ještě, hodně si spolu hráli, a to vydrželi i celý den, ale teď se mi zdá, že si s ním ten menší vůbec nechce hrát, a spíše ho bere obloukem. 
Pokud si to přečtete budu velice ráda, dívala jsem se na net všudě možně, ale stejný problém jsem nikde nenašla.
Děkuji předem za jakoukoliv radu, je velmi těžké mít psa, kterého se v podstatě bojíte a nevíte co máte čekat. S pozdravem Anna K.

ODPOVĚĎ:

Váš dopis je velmi obsáhlý a potřeboval by individuální konzultaci. Jednotlivé otázky mají společný základ a tím je nevhodné chování ke psu.

Jak napovídá samotný nadpis, existuje možnost, že špatnou manipulací může nový majitel psa pokazit. Pokud to není již dáno ve psu a byl to důvod, který jste nechtěně vyvolala a který zapřičinil, že se pes dostal do útulku pro opuštěná zvířata. Tím vážným problémem je AGRESIVITA PSA k vlastnímu pánu.

Jak je možné, že se může objevit ?

Že ji může vyvolat i strach z nového pána a jeho hrubé či nepředvídatelné zacházení, to je snad každému jasné. Objevuje se u nejistého psa, který ještě svého pána nezná. Jak si na to ale zvykne, už se tak bude projevovat i později. Pes je zkažený.

Druhým spouštěčem často bývá přílišné a dlouhé mazlení, přitiskávání hlavy k hlavě, dávání pusinek na nos, lehání vedle psa a jakoby se podřizování atd. Ve Vašem případě jde o dominantní zvíře, které takto ukazuje svou nadřazenost. Jak je ale možné, že nevhodné chování psa vyvolává i přílišná láska a rozmazlování ? Všeho moc škodí a tak zpočátku u bezproblémového psa dosáhneme takto, že zavrčí, aby jen upozornil, že už je přízně příliš.

Jak jsem napsal již úvodu. Jelikož si bereme z útulku často dospělého psa, měli bychom být velmi pozorní, při seznamování s ním již tam. Jelikož dospělá zvířata zde bývají zpravidla ustájena již delší dobu, tak by je tamní ošetřovatelé měli znát. Tato zvířata si přinesla cejch tohoto chování z domova a je víc než pravděpodobné, že se jejich chování vrátí časem do původních kolejí. Pokud si takové zvíře přesto vezmeme, tak s tím musíme počítat a musíme případným atakům umět předcházet.

Ve vašem případě to může být jen nedůvěra, labilnější nervová soustava (sklony k cholerismu) a někdy i psům vrozené hlídání.

Jste doma zřídka. Pro psa jste nyní nepodstatná. Neměl si čas na Vás zvyknout, nebo pozapomněl. Svého pána vidí v otci a Vás nepotřebuje. Najednou přijedete, chcete to dohnat a vrhnete se na psa. To vyvolává jeho emoce. Jelikož to není žádný mazel, tak se hned nezmění v mazlivého psíka.

Náprava: Brát na vycházky a venčení, psa si přitom zpočátku mnoho nevšímat. Dříve nás učili a dnes to již upadá v zapomnění, že pes by měl dostávat jedenkrát za týden hladovku. Z rozličných důvodů to již neděláme. Doporučuji, aby alespoň Váš pes žral jedenkrát denně a to večer, než jde spát. Miska musí být vždy vyjedená, jinak odebrat a dát až za 24 hodin. Bude li v době Vašeho příjezdu hladový, tak bude pamlskům snáze dostupný. Pokud má však dostupnost ke krmivu stále, tak se to musí z jasných důvodů ihned změnit. Jinak se připravujete o tak silnou metodu ve výcviku psa, kterým je pokrmová metoda. Dále navrhuji, aby jste mu vždy, když přijedete domů donesla nějakou lahůdku, která je mu jinak nedostupná. Také musíte psa naučit, aby Vás bral pozitivně. Proto se mu nikdy nevnucujte a přestaňte si ho všímat dříve, než to udělá on. To je klasickou ukázkou nadřazenosti. Naopak podřízenost ukazuje přílišný zájem.

VÁŠ PES JE náhle PROSTĚ JINÝ a potřebuje z Vaší strany taky jiné, kontrolované zacházení. Naučte se proto hladit krátce a chovat se předvídavě. Zpočátku mu ukazovat předem ,,bílý prapor“ právě tím, že psu ukazujeme předem své pozitivní úmysly (pochvala, nabízení pamlsku, klidné mluvení a zacházení). Psu se nevnucovat, pamlsky dávat často, ale střídmě. Speciálně o pamlscích píši někde v poradně. Pokud si je nevezme, tak je vše jasné. Je již přežraný, nic mu není vzácné a pravděpodobně někde v misce mu zůstalo jídlo. To jde napravit omezením krmné dávky, nepřekrmovat, naučit na přijímání pamlsků.

Dá se říci, že co věta v dopise, to je další Vaše nejistota. Proto jsem jich pár vytáhl a dám pod ně své odpovědi. Přesto však radím: ,,Přihlaste se na cvičák!“ I špatný výcvik psa či psovoda neználka, je lepší než žádný.

Píšete: ,,… problém začal až teď, jak jsem se vrátila po sedmi dnech z tábora. přijela jsem domů klasickým způsobem, ale když ke mně přišel, já si ho chtěla pohladit, a přivítat se, tak začal vrčet a naježil se, tak sem si říkala, že se asi lekl, no jenže to trvalo celý večer. Dokonce si ode mě nevzal ani pamlsek, což palmsek si vždycky vzal, vůbec ke mě nechtěl jít.“

Již při prvním pohledu vám mělo být jasné z chování psa, že pro něj právě nejste to hlavní a podle toho jste se měla chovat. Hodit mu pamlsek, jen pokud přijde, tak krátce pohladit a přestat si ho všímat. Začít jej zcela ignorovat. Ignorace je mnohdy potřebná, pro pozdější kladnou komunikaci. Nechat to na něm, než si na Vás zvykne.

,,A třeba přišla mamka nebo taťka, on na mě vrčel, ale k nim šel okamžitě a oni jej pohladit mohli úplně normálně. Pak druhý den bylo zase vše v pořádku, už“

S rodiči je víc a ještě si vás nezařadil opět do smečky. Bere vás spíše jako návštěvu. Nevšímat, sem tam jen hodit pamlsek.

„… když naši leželi v obýváků a on ležel u gauče, tak jsem přišla a zas na mě vrčel, byl naježený, až ho musel taťka okřiknout.“

Dělal to pravděpodobně z důvodu udržení si pozice. Je zcela správné zastání táty. I jeho působení pomáhá k správnému vytvoření pozice dcery.

,,… v povelech jsem určitě ráznější, a trvám na nich.“

To je jistě chvályhodné, ale zpočátku doporučuji přesto ubrat ,,plynu,“ sem tam něco přehlédnout a jít dál jen postupně. Navrhuji si jej vzít bez rodičů na delší procházku ( 7 km okruh). Po návratu si psa již více nevšímat. Až večer donést krmení a hotovo.

,,… Jak jsem zase odněkud přijela (stačí být jeden den pryč, a vrčí) tak jsem si ho nevšímala, když vrčel, šla jsem do svého pokoje, on sám za mnou po chvíli přišel, sedl si kousek ode mě, šel ke mě vrčel, byl naježený, lehl si mi pod nohy, za chvíli jsem ho mohla hladit, pak jsme šli na procházku a zas to bylo ok…“

Zpočátku jste se zachovala správně. Později vyjděte ven z pokoje tak, aby jste mu nezavdala důvod k vrčení a od ledničky jej přivolejte třeba na kolečko salámu, nebo plátek sýra. To má smysl především v tom, aby se pes snadněji nalákal. Dále se pak tvoří tolik potřebný pozitivní vstah a láska. Opět radím s mazlením nějak nespěchat. A pokud ho nezaujmete a na zavolání nepřibíhá? To znamená, že ještě máte co učit. Nevzdávejte to. Změňte intonaci, volejte i opakovaně, proložte pochvalou a pobídkou: ,,NA!“ Pokud ho stále nechce nevadí, ihned si ho sama dejte před psem do pusy a snězte. Vraťte se do pokoje a psu zavřete před nosem. Chce vrčet? Dobře, ale bez Vás.

,,… chodili jsme na procházky, chtěl být pořád se mnou, a jak přijede táta, tak asi neví, ke komu patří,…“

Nedramatizujte to, ani to nijak nezvýrazňujte. Patří k celé rodině. No a s tátou byl častěji a navíc pozná autoritu v rodině. Na co mu blbnout hlavu nějakou nejistotou, nebo zbytečnou snahou. Však až se táta usadí, tak zase přijde za vámi . Zvláště, pokud půjdete ven.

,,… u sousedů hára fena, a on celý den sedí u jejich plotu, a čeká tam na ni, příjde mi, že ztratil zájem si hrát, předtím byl velmi hravý, a takový unavený a protivný.“

Pohlavní, je jeden z nejsilnějších, vrozených pudů. Ten dokonce dočasně přehluší i pud orientační, pokrmový, obranný.

Pokud fenka hárá, doporučuji psa držet odděleně, aby ji nemohl za plotem očichávat. Jinak není žádnou výjimkou, že se pes díky němu sám naučí rozbít ploty a utíkat. Výcvik v blízkosti háravé feny je pro psovoda, psa a mnohdy i pro blízké okolí náročný. Nicméně si osobně myslím, že je pro naše psy i k nezaplacení. Vy se musíte jen naučit, jak takového psa zaujmout, případně prosadit se. Zde již potřebujete radu někoho, kdo podobné situace překonat umí. K tomu slouží například mé VV. případně tábory kde, pokud tam háravá fenka je, se pracovat správně učíme.

Dokonce i na samotnou fenu může mít ¨její hárání vliv a bývá neposlušná a hůře ovladatelná. No a proto na mých výcvikových setkáních nestojí jen coby maketa, ale i cvičí s ostatními. Jako u všeho, tak i při tomto výcviku je potřeba z počátku začínat od nejlehčího. Výraznou pomůckou proto může být odpuzovač psů, určený k aplikaci přímo na fenu.

,,… teď se mi zdá, že si s ním ten menší vůbec nechce hrát, a spíše ho bere obloukem. ..“

Pravděpodobně byl příliš ve hře důrazný. Hra psů je mimo učení lovit i přirozená příprava pro boj. No a velký to asi přehnal.

Nic si z toho nedělejte a dejte jim klid, aby se sehráli. I on se musí naučit, kolik si může dovolit. Jelikož samotnou situaci ale od počítače nevidím, tak doporučuji zpočátku velkého uvázat, malého nechat na volno a sama uvidíte.

Znovu doporučuji konzultaci u nás, případně VÝCVIKOVÝ TÁBOR – RÁMO, nebo alespoň opakovaně navštěvovat můj VV. Ve Zbraslavi u Brna

Uvědomte si, že Váš útulkový XY. není nějaká hračka, ale právoplatný člen vaší rodiny. Věřím, že časem zevšední a že si správnou manipulací vytvoříte patřičné pravidla a tyto věci již řešit nebudeme.

Přeji klídek, na psu se učit a nevzrušovat se. Zachovat vždy, pokud možno, chladnou hlavu. Je to, nejen pro Vás, nejzdravější.

Zdraví Ivo Eichler RÁMO výcvik psů