MANIPULACE SE STARŠÍM PSEM

 

 MANIPULACE SE STARŠÍM PSEM

Dobrý den,

chtěla bych Vás touhle cestou poprosit o radu týkající se mého tříletého ridgebacka. Nejprve bych se Vám pokusila říci pár slov o něm i naší rodině. Bydlíme v bytě a psovi se od mala plně věnujeme. Na procházky s ním chodím především já, ale věnuje se mu i přítel a občas i rodiče. Od štěněte jsme se ho snažili naučit základní poslušnosti a asi v osmi měsících začali chodit na cvičiště. Je velmi učenlivý a cvičí velmi rád, především nové věci. Složil si zkoušku ZOP na 96 bodů. V roce a půl jsem s ním začala cvičit agility. Jako plemeno se na ně sice moc nehodí, ale hodně ho to baví a asi po půl roce jsme začali i závodit. Jinak se věnujeme i coursingu, dogtrekkingu a učím ho i nějaké „kravinky“ z dogdancingu. Doma má pravidla, v kterých jsme nikdy nepolevili: nesmí do postele, na pohovku, nikdy nedostal od stolu, když much chci dát nějakou dobrotu, vždy si ji musí zasloužit. Tyto pravidla dodržuje celá rodina.

Když mu byl ten rok a půl, tak ho na cvičišti pokousal belgický ovčák, náš byl na vodítku a nemohl se bránit. Samozřejmě mu to však chtěl vrátit a na psa vrčel a chtěl se rvát. Cvičitelka nám tehdy řekla, že musí chodit kolem sebe dokud nepřestanou. Byl tak vystresovaný, že útočil i na feny. Od té doby byly s ním na cvičišti problémy. Jinde však ne. Začali jsme tedy chodit na jiný cvičák a v podstatě bez problémů. Postupně ale začal čím dál více na ostatní psy vrčet. časem jsem zjistila, že to dělá pouze na vodítku. Když potkáme většího psa, tak by ho nejraději roztrhal. Když ale toho stejného psa potkám bez vodítka (samozřejmě s košem) tak na něj nanejvýš jen trochu zabručí a tím to končí.

Musím však někdy dávat pozor aby nebyl moc u mne. Někdy jsem ho chtěla chytit a pro něj to byl signál k útoku. Když však na něj zaútočí nějaký pes, brání se. S toho ho ale třeba prožene jorkšír a on se staženým ocasem přiběhne ke mně. Mám dojem, že již od mala uznává starší psy jakékoliv velikosti. Obecně malých si nevšímá i na vodítku. Přesto jeho nejmilejší procházky jsou na psí výběh, kde si hraje se všemi i se psy. Když je na volno, tak mi sám na psa ještě nikdy nezaútočil-jen v obraně.

Proč se tedy na vodítku chová jako krvežíznivá bestie? Nevím, jak k němu přistupovat. Trestem jsem nikdy ničeho nedosáhla, spíše volím cestu po dobrém, že se ho snažím rozptýlit povely,…Nevím, ale jestli to není špatně a v tomto chování ho spíše nepodporuji.

Další problém je, že dnes když jsme byly ráno cvičit agility, tak po mě vyjel a docela i pokousal na ruce- naštěstí pouze modřiny. Vzhledem k tomu, že s ním od mala cvičím téměř výhradně já, tak jsem s ním nikdy neměla problémy, proto mne to dnes hodně překvapilo. Ráno byl hodně živý a bylo na něm vidět, že potřebuje energii ze sebe dostat. Nicméně jsem mu dala zůstaň a šla chystat věci. Zvedl se, tak jsem šla pro něj. On ale ví, že neposlechl a utíká přede mnou. Zavolala jsem ho a odvlekla na místo, kde měl být. Při tlačení k zemi na mne trochu zavrčel- zakřičela jsem a za obojek přidusila, vycukala a chtěla ho srazit k zemi. V tom po mně vyjel, tak jsem tlak zvýšila a snažila se ho otočit na záda. To jsem asi neměla dělat, protože útok zesílil. Váží 55 kilo, takže převalit ho na záda zas až tak lehce nejde. Nechtěla jsem to tak lehce vzdát, ale nakonec jsem musela, protože se mi zdálo, že se mne spíš bojí.

Nechtěl pak už ke mně ani přijít, byl skrčený, uši dolů, nedíval se mi do očí. Otočila jsem to tedy, začala na něj mluvit hodným hlasem a proběhli si několik překážek. Když jsem mu pak ale dala lehni a čapla si k němu, hned vyskočil,s jemným zavrčením. Mám pocit, že jsem u něj ztratila důvěru.

Jenže nevím, jak se zachovat, kdyby po mně ještě někdy vyjel. Nevím jak ho trestat. Chová se ke mně dominantně nebo se mne spíš bojí a útočí ze strachu?

Nikdy jsme ho nijak nebili, je docela citlivka a nespravedlivý trest jen tak neodpustí. Proto se vše snažím řešit po dobrým, ale mám strach, abych něco nezanedbala a pak už by bylo pozdě. Docela mne to i vyděsilo, protože na mne si nic nedovolí. Někdy mírně bručí a nechce aby ho hladili přítelovi rodiče, ale vždy jde za mnou a tiskne se ke mně. Proto se bojím, jak by se zachoval, kdyby k takovému konfliktu došlo s rodiči. Mně tu ruku ještě nestisk asi tak jak by mohl- mám jen škrábance a modráky. Kdyby chtěl, tak mi tu ruku ukousne.

Doufám, že jsem Vám svůj problém popsala dostatečně. Kdybyste měl chvíli čas, tak bych Vám byla vděčná za radu.

S pozdravem Petra#

Kdy přitvrdit a kdy ubrat

Zdravím. Rýče znám velmi dobře a mám je rád. I dnes, kdy píši tyto řádky,tak mám jednoho na výcvik a jeden leží tady za mnou, když píšu tyto řádky.

Toho jsem cvičil kdysi dřív a teď ho jen hlídáme. Jsou to psi velcí, rychlí a silní, u kterých se ihned projeví pánovi nevhodné zásahy. Tehdy pes a život s ním se může stát velmi nepříjemným. Daleko hůře než učení nového cviku, se odbourává zlozvyk. I agresivita vůči pánovi je zlozvyk, ale jeden z nejtěžších. Pes se naučí jak zareagovat, aby měl klid. Zjistí, že útok předem mu zajistí přerušení pánovi činnosti atd. Dopouštíte se hned několika výcvikových chyb. Ze svého psa si ,,vyrábíte,, nebezpečnou potvoru.

Nejmarkantnějším rozdílem,který jsem zaznamenal ve vašem dopise je ten, kdy si odporujete. Zde začíná váš problém. Zamysleme se nad Vaší větou: „Trestem jsem nikdy ničeho nedosáhla, spíše volím cestu po dobrém…“ Vzápětí mi ale píšete, že se zvedl z odložení atd. Po přitlačení na vás zavrčel, tak jste jej přidusila za obojek, vycukala, chtěla srazit na zem… zdá se vám, že na něj působíte v dobrém? Na jednou se hrozně divíte, že po vás vyjel.

Ten pes vás má rád. To se ale postupně změní, pokud budete dál takto postupovat. Znám reakce jiných psů, kteří zmáčknou pána více. Na jedné straně chcete volit cestu nápravy problému: po dobrém… vzápětí na své představy o výcviku svého čtyřnohého kamaráda zapomenete a chováte se jako nějaký diletant.

Cvik dlouhodobého odložení je také cvik. A jaký… Je nesmysl si jej pokazit tím, že jej necháte psa provádět bez dohledu psovoda. Uvědomte si, že i váš relativně vycvičený pes je stejný, jako každý jiný pes. Nemyslí a jedná jen na základě podmíněných a nepodmíněných reflexů, kdy naučené se může zase pokazit. Není ještě čas jen na důvěru. Je potřebná i vaše kontrola.

Co se stalo? Trnuly mu třeba nohy a tak se nadzvedl, aby si vzápětí lehl, nebo se nepozorovaně posunul do stínu… Těch důvodů proč dočasně změní polohu je mnoho a takto jeho nedokonalost začíná. Vždyť stačí, když jdeme chystat překážky a psa chceme mít pod dohledem jej uvázat a nechat třeba stát, nebo ať si dělá co chce. Tím odpadne váš problém. Vy se k němu vrátíte, jen co je postavíte a jste oba v pohodě, připraveni k další akci.

Jste ke psu tvrdá v nevhodný čas. Místo aby jste učila a upravovala, tak přímo trestáte. Pes vás mnohdy nechápe. Tím, že jste hodně spolu,tak jej už i polidšťujete. Jako bych slyšel: „On moc dobře ví za co.“ On to ale neví a jen jej kazíte. Nedokončený výcvik na váš povel pro něj ještě není zákonem a bez kontroly ležet nevydrží. Místo aby jste vaši společnou nedokonalost přešla, tak nesmlouvavě a přehnaně drasticky prosazujete svou. On nechápe proč! Uvědomte si, že ten cvik ještě dostatečně dobře neumí. MÍSTO UČENÍ, PŘICHÁZÍ TREST!

Pak je normální,že má již vypracované obavy z vašeho chování a začne vrčet. Neumí mluvit. Vždyť vrčení je to nejnižší upozornění, že nerozumí a že se bojí…

Pokud jde o jeho agresivitu, zaměřenou na ostatní psy, to je něco jiného.

Zde by jste ihned, jak zpozorujete jeho zvýšený zájem o blížícího se psa, měla na něj sama začít obratně působit a tak odvést jeho pozornost.

VIDÍTE? Před tím ne, ale teď ano. Tady je váš povel pro něj srozumitelný. Pes je ovšem vzrušený a když začnete působit nesprávně a silou, tak si to také nenechá líbit. Jsme myslící lidé a ne nějací primitivové. Neměly by tedy nastat situace, kdy se s ním konfrontujete při jeho vruchu zaměřeném na psa na přímo – z očí do očí. Naopak má přijít vaše snaha o odvedení jeho pozornosti jiným směrem a pokud ho balonek, nebo pamlsky nezajímají, jelikož jste jeho zájem o ně přeci jen dostatečně nerozvinuli a návyk na odměnu dostatečně kdekoliv neupevnili? Pak nastupuje cukání a současné točení doprava, aby jste alespoň mechanicky odvedla jeho pozornost. Následně jej přesměrujte na cviky poslušnosti. Cizí pes vás již nezajímá, ale okamžitá reakce vašeho psa, pro dokončení cviku. To však až tehdy, kdy již o psa prvotní zájem pominul.

Jak si představuji, že to bude vypadat? Například během jednoho obratu zavelíte: ,,Lehni!,, a dbáte na okamžitém provedení, pomocí přinucení. Tlak palce levé ruky na kohoutek a v pravé je kus škvarku, který vedete od nosu k zemi. Jakmile se rozplácne na zemi, tak mu jej dáte. Vzápětí může následovat povel k noze, který dáte současně s vyběhnutím. To však již po pěti metrech přerušíte opětovným položením a zůstanete u něj stát. Podobně pokračujeme dál, dokud si nejsme jistí jeho pozorností zaměřenou na nás. Postupně se ze psem sehrajete. Opět jde o podmíněný reflex. Které si zpočátku nacvičujte bez neznámých psů v klidném, v rušivém, až těžkém prostředí. Pes se pozvolna, jak se bude reflex upevňovat, stává „vláčným“ a okamžitě přizpůsobivým.

U nás na cvičáku bývalo někdy v 80. letech obvyklé nechávat vycvičené psy ležet bez kontroly psovoda před klubovnou a jít si třeba na kafe… Také jsem to dělával. Pak se občas stávalo,že při návratu psovoda, zastihl svého psa ležet kousek dál, nebo byl dokonce někým upozorněn, že mu pes pochoduje před odkládacími kotci. Držím se vždy hesla: „Důvěřuj, ale prověřuj!“

MÁ malá VZPOMÍNKA:
Víte proč „dlouhodobé“ dnes radím dělat jinak, byť můj Rámo ho tehdy zvládl na plný počet bodů a nezvedl se?
Jednou jsem měl možnost své chování přehodnotit. Když jsem viděl na nejtěžší národní zkoušce z výkonu ZVV3, jak při dlouhodobém odložení na závěr této velmi těžké poslušnosti, několik vycvičených psů vědíc, že je páneček nevidí („rostli“ za oknem klubovny), přešli si lehnout na určený čas do stínu keřů a před návratem svého pána se přemístili na své místo na sluníčku.  Jejich solidně vytvořený návyk tzv.: „VYŠŠÍHO ŘÁDU“ rozhodčí tenkrát ve Velké Bíteši neocenil.  🙂

Pozdrav posílá Ivo Eichler RÁMO výcvik psů